Jak na efektivní marketing restaurace

Kdybych si otevíral restauraci nebo ji už vlastnil, mou hlavní marketingovou strategií by nebyli reklamy na Facebooku. Místo toho bych se soustředil na pochopení cyklu svého zákazníka a správné zacílení. První věc, kterou bych si ujasnil: Pro koho vlastně vařím? Jestli pro místní na denní menu, projíždějící cestovatele, nebo milovníky gastronomických zážitků. Každá skupina vyžaduje jiný přístup, ale všechny spojuje jedno pravidlo – pokud nesplním nebo nepřekonám jejich očekávání, pak mi žádný marketing nepomůže. Nejlepší marketing je totiž spokojený zákazník.

Klíčové poznatky

• Jako první bych se zaregistroval na mapách Google a Seznam – to je základ online marketingu
• Vybral bych si hlavní cílovou skupinu a té bych přizpůsobil svou marketingovou komunikaci
• Nejvíc bych se soustředil na první dojem a závěr návštěvy – ty si lidé pamatují nejvíc
• Aktivně bych sbíral zpětnou vazbu a reagoval na ni s klidem a profesionálně
• Nebál bych se experimentovat a měnit věci podle toho, co funguje

Cyklus chování zákazníka

Pojďme se vžít do kůže svého zákazníka a projít jeho cestu. Nejdřív mě musí najít – dozví se o mé restauraci třeba od kamaráda, z internetu, z billboardu nebo z rádia. Každý způsob vytváří jiná očekávání.

Když mi kamarád, kterému věřím, řekne: „Hele, tahle restaurace je super, zajdi tam„, vytvořím si vysoká očekávání. Když si najdu restauraci na Google mapách a vidím samé pětihvězdičkové recenze, očekávám skvělý zážitek. Poté následuje akce, kdy se na základě očekávání rozhodnu do restaurace opravdu jít. Někdy se může stát, že jedeme autem na výlet a řidič prostě řekne: „Tady se zastavíme na oběd, to je moje oblíbená restaurace.“ V tom případě už je akce rozhodnuta za mě, a tuto chvíli nehraje marketing roli – rozhodl někdo jiný.

Po akci, kdy se rozhodnu do restaurace jít, přichází samotný zážitek. Začíná to už venku: Je vidět název? Dá se zaparkovat? Je jasné, že máme otevřeno? Jsou dveře označené – táhnout nebo tlačit? Tohle jsou maličkosti, které celé zážitek ovlivní.

Po zážitku přichází vyhodnocení – porovnání očekávání s realitou. Pokud jsem na své propagační materiály napsal, že mám nejlepší steaky široko daleko, ale hosté dostanou tvrdý kus masa, už se nevrátí. A co hůř – řeknou to dalším. Proto bych nikdy nepřeháněl a nelhal v komunikaci, a místo toho budu realisticky komunikovat to, co poskytuji. Když budu nadhodnocovat, snížím kvalitu zážitku a spokojenost s výsledkem.

Tři typy restaurací – kam bych se zařadil

Věděl bych, že efektivní propagace restaurace začíná jasným rozhodnutím, pro koho vlastně vařím:

Lokální restaurace

Kdybych měl lokální restauraci, věděl bych, že moji hosté jsou místní. Chodí sem na denní menu za 150 korun, na rodinné oslavy, na pivo po práci. Znají mě a já znám je. Tady bych neřešil složitý online marketing, ale budování povědomí o restauraci v komunitě a lokálním světe kolem sebe.

Restaurace pro cestovatele

Kdybych provozoval restauraci pro cestovatele, stál bych u frekventované silnice nebo v turistické oblasti. Hosté by přijeli jednou, možná dvakrát. Musel bych je zaujmout hned, protože druhou šanci nedostanu.

Zážitková restaurace

Kdybych měl zážitkovou restauraci, lákal bych na něco speciálního. Možná bych měl středověkou krčmu, kde obsluha mluví jako ve 14. století. Nebo restauraci v pekle s čerty. Lidé by za mnou jezdili i stovky kilometrů, protože bych jim nabízel víc než jen jídlo – nabízel bych jim příběh a zážitek.

Marketing pro lokální restauraci

Zapomněl bych na složité online kampaně, a místo toho bych se snažil pochopit, co místní chtějí. Vytiskl bych jednoduché letáky a dal je do schránek v okolí. Na nich bych měl jasnou zprávu: „Polední menu 139 Kč, každý den jiné. Otevřeno Po-Pá 11-14.“ Žádné květnaté fráze.

Navázal bych vztahy s místními spolky. Šel bych za hasiči, myslivci, šachisty a nabídl jim: „Udělejte si u mě výroční schůzi, dám vám slevu 20%.“ Každý týden bych měl jinou akci – v úterý kvíz, ve středu degustace vín, ve čtvrtek speed dating pro singles.

Otevírací dobu bych měl jednoduchou – třeba úterý až sobota, 11-22 hodin. Žádné výjimky typu „v pátek do 23, ale první pátek v měsíci do 24.“ To si nikdo nezapamatuje.

Spolupracoval bych s místními farmáři. Kupoval bych od nich zeleninu a na tabuli bych psal: „Dnešní salát je z farmy rodiny Novákových z vedlejší vesnice.“ Farmáři by mi za to posílali své známé.

Marketing pro cestovatele – na co bych se zaměřil

Věděl bych, že recenze jsou pro mě životně důležité. Cestovatel mě nezná, tak první věc, kterou udělá, je, že mě vyhledá na Google nebo Seznam mapách. Pokud uvidí 3,2 hvězdičky, pojede dál.

Postavil bych velký billboard kilometr před restaurací. Text bych měl jednoduchý: „Restaurace U Lukáše – 1 km, domácí kuchyně, parkování zdarma, otevřeno 8-22.“ V zimě bych přidal: „Teplá polévka za 45 Kč.“

Parkování bych vyřešil jako první. Nic neodradí řidiče víc než když neví, kam zaparkovat. Měl bych jasné značení od silnice až ke vchodu.

Dal bych si záležet na vizuální identitě. Profesionálně navržené logo, které je vidět z dálky. Svítící nápis „OTEVŘENO“ – banální, ale funguje. Některé kavárny dávají v zimě ven židličky, i když na nich nikdo nesedí. Je to signál: „Jsme tu, máme otevřeno.“ Pro profesionální grafický design loga a dalších materiálů bych se obrátil na odborníky, můžete kontaktovat i mě.

Na každý stůl bych dal kartičku s QR kódem: „Chutnalo vám? Napište nám recenzi na Google a příští káva je zdarma.“ Když požádám lidi o recenze, pak je pravděpodobnější, že hodnocení a zpětnou vazbu skutečně dostanu.

Online marketing – moje priority

První věc, kterou bych udělal: registrace na Google a Seznam mapách. Je to zdarma a přivede mi to víc hostů než jakákoliv placená reklama. Vyplnil bych profil poctivě – otevírací doba, telefon, web, fotky jídel i interiéru, celý jídelní lístek.

Na recenze bych reagoval vždycky. Na pozitivní: „Děkujeme, těší nás, že vám chutnalo!“ Na negativní bych počkal den, než mi opadnou emoce, pak bych napsal něco jako: „Děkujeme za zpětnou vazbu. Mrzí nás vaše zkušenost. Rádi bychom to napravili – zastavte se příště, první káva je na nás.“

Ze sociálních sítí bych si vybral jednu – v Česku nejspíš Facebook. Rozdělil bych to mezi zaměstnance: „Aničko, ty máš pondělí a úterý. Tomáši, ty středu a čtvrtek. Markéto, ty pátek a víkend. Každý vyfotíte denní menu, něco ze zákulisí, spokojené hosty.“ Po měsíci bych vyhodnotil, koho to baví nejvíc, a tomu bych to nechal. Vždycky je lepší ten, kdo má pro věc zápal než ten, kdo má talent, ale práce ho nebaví. Dovednosti se doženou jednoduchým opakováním, jiskra se vytváří těžce.

Web bych si nechal udělat od profíka, aby vhodně komunikoval mé služby mé cílově skupině a byl technicky odladěný – rád vám s tím pomohu. Potřeboval bych tam jasné informace: kde jsme, kdy máme otevřeno, jídelní lístek s cenami, možnosti parkování, fotky. Nic víc, nic míň. Pro profesionální webové stránky, které přivedou hosty, bych se obrátil na odborníky.

Zážitek – tady bych exceloval

Soustředil bych se hlavně na začátek a konec návštěvy, protože to si lidé pamatují nejvíc.

První dojem: Čistý vchod. Funkční věšáky hned u dveří. Usměvavá obsluha, která zdraví do několika sekund po vstupu. Žádné čekání u vchodu s pocitem „Kam si mám sednout?“

Detaily během návštěvy: Jídelní lístek na stole, ne až po 10 minutách. Číšník, který se představí jménem. Toalety označené jasnou cedulkou, ne někde za rohem, kde je hledáte 5 minut. Sůl a pepř na dosah. Ubrousky, které nejsou tenké jako papír.

Závěr návštěvy: Rychlé vyřízení platby. Nemám rád systém, kdy si host může objednat u stolu, ale platit musí u baru. Proč by měl vstávat a hledat, kde zaplatit? Obsluha by přinesla účet, zeptala se „Platíte kartou nebo hotově?“ a vyřídila vše u stolu. Při odchodu by poděkovala a řekla „Těšíme se na příště.“

Práce se zpětnou vazbou – můj systém

Aktivně bych sbíral názory. Dal bych na stoly kartičky: „Jak vám chutnalo? Napište nám na Google recenzi – QR kód.“ Do účtu bych vkládal malý papírek: „Vaše názory nás zajímají. Napište nám na email nebo Google.“

Měl bych fyzickou knihu u východu: „Kniha přání a stížností.“ Staromódní, ale funguje. Lidi do ní píšou věci, které by online neřekli.

Personál bych zapojil do zlepšování. Každý týden bych měl krátkou poradu: „Co vás tento týden štvalo? Co byste změnili?“ Oni vidí problémy, které já z kuchyně nevidím.

Negativní recenze bych bral jako konzultaci zdarma. Někdo mi říká, co dělám špatně, a já za to nemusím platit. Reagoval bych vždycky klidně a profesionálně, i kdyby měl zákazník jen částečnou pravdu. Vždycky potkám lidi, kteří nebudou spokojení, a ne vždy bude jejich kritika objektivní. Když ale na stejnou věc upozorní více lidí a vidím vzorec, pak jasně vím, na čem musím zapracovat.

Změna strategie za běhu

Sledoval bych čísla. Pokud by mi tržby klesaly tři měsíce v řadě, věděl bych, že něco musím změnit. Nebál bych se přiznat, že můj původní koncept nefunguje.

Například: Otevřel bych zážitkovou restauraci s vysokými cenami, ale nikdo by ke mně nechodil. Zkusil bych kompromis – přes den levné obědy pro místní, večer zážitková večeře pro páry. Nebo bych úplně změnil koncept na něco, co v okolí chybí.

Experimentoval bych neustále. Zkusil bych mexický týden. Nefungovalo by to? Zkusil bych grilované víkendy. Pořád nic? Možná by fungovala snídaňová menu. Nebál bych se zkoušet, protože stát na místě znamená pomalý úpadek.

Je důležité najít co funguje a to převážně zachovat, ale zároveň experimentovat a zkoušet nové věci.

Závěr

Marketing restaurace pro mě není o velkých rozpočtech na reklamy, ale o pochopení komunity a poskytování toho, co lidé skutečně chtějí. Začal bych malými kroky – registrací na mapách, jasným určením cílové skupiny a posedlostí detaily, které vytvářejí nezapomenutelný zážitek.

Věřím, že spokojený host je nejlepší reklama. A pokud byste potřebovali pomoc s nastavením efektivní propagace restaurace, která bude šitá na míru právě vašemu podniku, rád vám pomůžu. Společně vytvoříme marketingovou strategii, která přivede hosty ke vašim dveřím a hlavně – přiměje je vracet se.

Často kladené dotazy